Mazed with Breakers /final part/

...

The sea is roaring in my blood,
Crooning a wild tune.
I can no more say 'nay' to her
Than a child to the witches rune-
I can no more say 'nay' to her
Than the tide to the master-moon.

XI. Elégie z L'Amour de Marie

Bien qu'elle eût pris naissance en petite bourgade,
Non de riches parents, ni d'honneurs, ni de grade,
Il ne l'en faut blâmer: la même Déité
Ne dédaigna de naître en très pauvre cité...

Klaus v. Hřebejk

LN: Několikrát jste negativně hodnotil českou filmovou tvorbu z nedávné minulosti nebo současnosti například Zdeňka Svěráka nebo Jana Hřebejka, v čem vám nevyhovuje jejich poetika?

Klaus: Předně musím říct a přiznávám se, že je to intelektuálský pohled. Jsou pro mě příliš jednoduché, průhledné, polopatistické a chtějí se zalíbit divákům. Není to můj žánr a vím, že je to ode mě možná nafoukanost svého druhu. Ale i před těmi čtyřiceti lety jsem chodil na Bergmana, a ne na francouzské komedie a anglické detektivky. U mě je to konzistentní přístup. ... Část mé výtky vůči těmto filmům je pouze toto, což nikomu nevnucuju. Jenom bych zdvihl hlas, kdyby to bylo považováno za vrchol filmového umění. Ale tento žánr existuje, má své diváky a má jich dost, což mně vůbec nevadí a nemám, co k tomu dodat. Ve srovnání s šedesátými lety - a teď se na mě ti pánové možná urazí - to má takový nádech povolené komunální satiry jako v Dikobrazu. Zdá se mi, že se to pohybuje v obdobném světě. Právě když hledáme šedesátá léta a nějaké jiné odpíchnutí se od nich, tak během nich třeba vznikl film Hoří, má panenko, což byla v podstatě také veselohra. Ovšem absolutně jiného typu. To bylo to odpíchnutí. Pro mě jsou tyto filmy spíš sklouznutím do něčeho velmi bezzubého.

LN: Asi bych slovo komunální nepoužila, vždyť ty snímky mají zvláštní humor a především hravost.

Klaus: Zdaleka jsem je všechny neviděl, možná nemám dostatečný cit pro tento typ poetiky, možná jim i trochu křivdím, eventuálně bych na to mohl mít i nárok. Jedna věc je nedostatečné ocenění poetiky, která mně není vlastní - to je jeden řez problémem a tuto výtku i přijmu. Ovšem mně na tomto typu tvorby a přístupech vadí něco jiného. Ona předstírá hloubku a vážnost, kde není, a na to jsem přecitlivělý. Nedostatek citlivosti pro tu - jak vy říkáte - hravost, vtípek a jemný humor připouštím. Ale určitě nepostrádám citlivost na falešné vytváření dojmu, že jde o hluboké poselství. Na to jsem hodně kritický.

________________________

LN: Prezident Václav Klaus ... například označil humor vašich a Svěrákových filmů za komunální a nařkl vaše filmy, že předstírají hloubku a vážnost. Jak byste mu oponoval?

Hřebejk: Rozhovor s prezidentem není tak konfrontační jako vytržené citace. Názory prezidenta jsou koncizní, jak sám říká. A já jsem také často arogantní, elitář a okázalý snob, takže z hlediska absolutního Klausovi naprosto rozumím a souhlasím s ním: Hoří má panenko je vážně lepší než moje filmy. Což – jak s oblibou říkám – by němej neřek.

LN Originální názor má Václav Klaus i na podporu umění. Doslova řekl: „Stát by neměl podporovat nic, má pouze vytvořit rovné podmínky.“ A dodal: „Představa, že by film měl mít nárok na jinou podporu než ostatní druhy umění, je pro mě nepřijatelná.“ Možná tak trochu zapomněl, že film dosud neměl podporu prakticky žádnou?

Hřebejk: Prezident se podle vlastních slov o českou kinematografii nezajímá, a až na výjimky se v této sféře stará jen o názory lidí, kteří mu podlézají a souhlasí s ním bezvýhradně. Všeobecně má prezident pravdu, ale já si v této věci luxus pohledu z rychlíku nemůžu dovolit, protože film je můj život.