Kdyby jednoženství bylo podle práva přirozeného, sám Bůh by nemohl podle sv. Tomáše dovoliti změnu. Ale poněvadž Jakub pojal dvě sestry za manželky, David pět manželek, Šalomoun 700 a takřka všichni patriarchové měli více žen, ani v tom není dovolení, třebas se věří, že tomu tak jest. Jest zřejmo, že více žen není proti přírodě, ba všichni živočichové se páří s více samičkami, vyjmouc snad hrdličku. Holub se pak páří jen se sestrou. A nemůže býti toto poznání v tomto státě, jenž se spravuje zákony přírodními, nikoliv zjevenými. Ba příroda učí, aby kdo nemůže zploditi s jednou, souložil s jinou. Toho též dosáhla jako přirozené věci Sara na Abrahamovi, ač-li tu nebylo zjevení, Lia a Ráchel daly manželovi vlastní služky. Jak tihle obyvatelé Slunečního státu mohou věděti, že jest to proti přírodě, nemají-li ani lidé ani živočichové opačného poučení? Nadto nemají oni občané ani jednu ani více žen, ale v době k plození předepsané se každý přiblíží k té, kterou mu zákon ustanoví pro blaho státu, neplodí pro sebe, nýbrž pro stát; rovněž ani ne my. Otec totiž u nás nemá tolik moci vůči synovi jako stát, neboť část je pro celek a ne celek pro stát. Jestliže tudíž celek stará se o svou celistvost ve Slunečním státě a nesvěřuje jej jiným soukromníkům, jedná správně. Manžel, jenž souloží z rozkoše s ženou, kdykoli se mu zachce, plodí slabé a zrůdné potomstvo. Leckdo se stará o dobré rozplemeňování koní, nikoliv však o své potomstvo. I Aristotelovi jest to souložením proti přírodě, jestliže by někdo otrockého smýšlení dychtil po
Tommaso Campanella, Sluneční stát
