Dále se u nás problematikou sporného autorství zabýval v 50. letech 20. století O. Králík [143]. Ten se pomocí literárněhistorických a textových výzkumů pokoušel určit autorství povídky Kříž pod Petřínem otištěné v almanachu Máj z roku 1858 a několika básní, za jejichž autora byl považován Josef Barák. Impuls k celému problému Neruda – Barák dala nepřímo francouzská badatelka Marie Scherrerová [144] článkem, v němž poukazoval na pozoruhodné shody a podobnosti mezi zapadlými verši Josefa Baráka z konce 50. let 19. století a Nerudovými Prostými motivy. O. Králík pak na základě svých výzkumů za pravděpodobného autora označil Jana Nerudu. Ovšem z textových paralel nelze ještě
usuzovat na autorskou totožnost Baráka a Nerudy. V roce 1972 se pokoušel určit autorství povídky Kříž pod Petřínem znovu P. Vašák [145], a to již pomocí kvantitativních metod. Délka věty (vymezená formálně jako úsek od tečky k tečce) jako charakteristika autora se v případě Jana Nerudy stala opět neprůkazná, neboť se ukázalo, že i přes její velké rozpětí od 11,09 do 17,00 slov nezahrnuje případ Kříže pod Petřínem s průměrnou délkou věty 10,46 slov. Vzal tedy za jednotku zkoumání soubory vět rozlišené podle úlohy věty v textové stavbě díla a podle uplatnění primárního a sekundárního vypravěče. Ukázalo se, že hodnoty průměrné délky věty charakteristické pro povídku Kříž pod Petřínem jsou buď na okraji hodnot typických pro Nerudovy povídky, či leží mimo ně. Rovněž aplikace Yulovy teze, že pro autorský sloh je konstantní i rozptyl délky věty okolo stanoveného průměru, ukázala, že to platí pouze pro uvozovací věty Nerudových povídek (a i v tom případě ležely hodnoty Kříže pod Petřínem mimo hodnoty typické pro Nerudu). I další kvantitativní zkoumání věty (pozice posledního podstatného jména ve větě, délka slov) neprokázala autorství Jana Nerudy, dokonce u délky slov dospěl Vašák k závěru, že získané hodnoty jsou příznačné pro jiné Barákovy texty, proto mohl říci, že autorem povídky je opravdu podepsaný J. Barák.
[143] Králík, O.: Neruda a Barák. sb. VŠP Olomouc, Jazyk a literatura 3, 1956, s. 71–93; Svědectví Anny Holinové. Host do domu, 1956, s. 107–109; Neruda nebo Barák? Literární noviny 6, 1957, č. 4, s. 6; Z doby Májů. Olomouc 1958; Almanach Máj a jeho redaktor. Slezský sborník 56, 1958, s. 355–359; Křižovatky Nerudovy poezie. Praha 1965; Problém Barákova autorství. Česká literatura 20, 1972, s. 179–206. S Králíkovými závěry polemizovali Vodička, F.: Ještě jednou Neruda nebo Barák? Literární noviny 7, 1958, č. 4, s. 6; Vašák, P.: Metody ustanovlenija spornogo avtorstva (problémy Barák – Neruda). Prague Studies in Mathematical Linguistics 3, Praha 1972, s. 143–162; Vztah mezi délkou a funkcí věty v Nerudových Arabeskách. Česká literatura 19, 1971, s. 272–299; Barákovo autorství jako problém. Česká literatura 22, 1974, s. 145–155; Macek, E.: Biografická realita Josefa Baráka a jeho básnické texty. Česká literatura 22, 1974, s. 156–170; Králík kontra Barák. sb. Literární archiv VIII – IX. Praha 1978, s. 495–582.
[144] Scherrerová, M.: Neruda a Barák. Slovesná věda 2, 1949, s. 112–115.
[145] Vašák, P.: Metody ustanovlenija spornogo avtorstva (Problema Barak – Neruda). PSML 3, 1972, 143–162.
usuzovat na autorskou totožnost Baráka a Nerudy. V roce 1972 se pokoušel určit autorství povídky Kříž pod Petřínem znovu P. Vašák [145], a to již pomocí kvantitativních metod. Délka věty (vymezená formálně jako úsek od tečky k tečce) jako charakteristika autora se v případě Jana Nerudy stala opět neprůkazná, neboť se ukázalo, že i přes její velké rozpětí od 11,09 do 17,00 slov nezahrnuje případ Kříže pod Petřínem s průměrnou délkou věty 10,46 slov. Vzal tedy za jednotku zkoumání soubory vět rozlišené podle úlohy věty v textové stavbě díla a podle uplatnění primárního a sekundárního vypravěče. Ukázalo se, že hodnoty průměrné délky věty charakteristické pro povídku Kříž pod Petřínem jsou buď na okraji hodnot typických pro Nerudovy povídky, či leží mimo ně. Rovněž aplikace Yulovy teze, že pro autorský sloh je konstantní i rozptyl délky věty okolo stanoveného průměru, ukázala, že to platí pouze pro uvozovací věty Nerudových povídek (a i v tom případě ležely hodnoty Kříže pod Petřínem mimo hodnoty typické pro Nerudu). I další kvantitativní zkoumání věty (pozice posledního podstatného jména ve větě, délka slov) neprokázala autorství Jana Nerudy, dokonce u délky slov dospěl Vašák k závěru, že získané hodnoty jsou příznačné pro jiné Barákovy texty, proto mohl říci, že autorem povídky je opravdu podepsaný J. Barák.
[143] Králík, O.: Neruda a Barák. sb. VŠP Olomouc, Jazyk a literatura 3, 1956, s. 71–93; Svědectví Anny Holinové. Host do domu, 1956, s. 107–109; Neruda nebo Barák? Literární noviny 6, 1957, č. 4, s. 6; Z doby Májů. Olomouc 1958; Almanach Máj a jeho redaktor. Slezský sborník 56, 1958, s. 355–359; Křižovatky Nerudovy poezie. Praha 1965; Problém Barákova autorství. Česká literatura 20, 1972, s. 179–206. S Králíkovými závěry polemizovali Vodička, F.: Ještě jednou Neruda nebo Barák? Literární noviny 7, 1958, č. 4, s. 6; Vašák, P.: Metody ustanovlenija spornogo avtorstva (problémy Barák – Neruda). Prague Studies in Mathematical Linguistics 3, Praha 1972, s. 143–162; Vztah mezi délkou a funkcí věty v Nerudových Arabeskách. Česká literatura 19, 1971, s. 272–299; Barákovo autorství jako problém. Česká literatura 22, 1974, s. 145–155; Macek, E.: Biografická realita Josefa Baráka a jeho básnické texty. Česká literatura 22, 1974, s. 156–170; Králík kontra Barák. sb. Literární archiv VIII – IX. Praha 1978, s. 495–582.
[144] Scherrerová, M.: Neruda a Barák. Slovesná věda 2, 1949, s. 112–115.
[145] Vašák, P.: Metody ustanovlenija spornogo avtorstva (Problema Barak – Neruda). PSML 3, 1972, 143–162.
HISTORIE MATEMATICKÉ LINGVISTIKY
PF MU Brno
