:.j-lo-mourek.:
Wednesday, January 08, 2014
Saturday, August 25, 2012
Friday, March 02, 2012
Mám rád relativitu
Mám rád relativitu a kvantové teorie,
protože jim nemohu porozumět -
přece jen mám pocit, jako by prostor kroužil
podoben labuti, jež nemůže sednout,
odmítaje sedět tiše a být měřen
a jako by byl atom vznětlivá věc
stále měnící svůj úmysl.
D. H. Lawrence
(časopis Vesmír č. 5/1962)
protože jim nemohu porozumět -
přece jen mám pocit, jako by prostor kroužil
podoben labuti, jež nemůže sednout,
odmítaje sedět tiše a být měřen
a jako by byl atom vznětlivá věc
stále měnící svůj úmysl.
D. H. Lawrence
(časopis Vesmír č. 5/1962)
Friday, February 17, 2012
Být andělem
Jacques Prévert (přeložil Karel Sýs)
Být andělem
to je něco extra
říká anděl
Být oslíkem
je být oslíkem
říká oslík
To nic není
říká anděl a krčí křídly
A přece
jestliže být andělem je něco zvláštního
pak být oslíkem je ještě zvláštnější
nežli být něčím zvláštním
říká oslík
Anděl - to zní hrdě
říká anděl a dupe nožkou
Vy sám jste anděl
řekne oslík
už metr nad zemí
Být andělem
to je něco extra
říká anděl
Být oslíkem
je být oslíkem
říká oslík
To nic není
říká anděl a krčí křídly
A přece
jestliže být andělem je něco zvláštního
pak být oslíkem je ještě zvláštnější
nežli být něčím zvláštním
říká oslík
Anděl - to zní hrdě
říká anděl a dupe nožkou
Vy sám jste anděl
řekne oslík
už metr nad zemí
Thursday, July 14, 2011
Neruda - Barák
Dále se u nás problematikou sporného autorství zabýval v 50. letech 20. století O. Králík [143]. Ten se pomocí literárněhistorických a textových výzkumů pokoušel určit autorství povídky Kříž pod Petřínem otištěné v almanachu Máj z roku 1858 a několika básní, za jejichž autora byl považován Josef Barák. Impuls k celému problému Neruda – Barák dala nepřímo francouzská badatelka Marie Scherrerová [144] článkem, v němž poukazoval na pozoruhodné shody a podobnosti mezi zapadlými verši Josefa Baráka z konce 50. let 19. století a Nerudovými Prostými motivy. O. Králík pak na základě svých výzkumů za pravděpodobného autora označil Jana Nerudu. Ovšem z textových paralel nelze ještě
usuzovat na autorskou totožnost Baráka a Nerudy. V roce 1972 se pokoušel určit autorství povídky Kříž pod Petřínem znovu P. Vašák [145], a to již pomocí kvantitativních metod. Délka věty (vymezená formálně jako úsek od tečky k tečce) jako charakteristika autora se v případě Jana Nerudy stala opět neprůkazná, neboť se ukázalo, že i přes její velké rozpětí od 11,09 do 17,00 slov nezahrnuje případ Kříže pod Petřínem s průměrnou délkou věty 10,46 slov. Vzal tedy za jednotku zkoumání soubory vět rozlišené podle úlohy věty v textové stavbě díla a podle uplatnění primárního a sekundárního vypravěče. Ukázalo se, že hodnoty průměrné délky věty charakteristické pro povídku Kříž pod Petřínem jsou buď na okraji hodnot typických pro Nerudovy povídky, či leží mimo ně. Rovněž aplikace Yulovy teze, že pro autorský sloh je konstantní i rozptyl délky věty okolo stanoveného průměru, ukázala, že to platí pouze pro uvozovací věty Nerudových povídek (a i v tom případě ležely hodnoty Kříže pod Petřínem mimo hodnoty typické pro Nerudu). I další kvantitativní zkoumání věty (pozice posledního podstatného jména ve větě, délka slov) neprokázala autorství Jana Nerudy, dokonce u délky slov dospěl Vašák k závěru, že získané hodnoty jsou příznačné pro jiné Barákovy texty, proto mohl říci, že autorem povídky je opravdu podepsaný J. Barák.
[143] Králík, O.: Neruda a Barák. sb. VŠP Olomouc, Jazyk a literatura 3, 1956, s. 71–93; Svědectví Anny Holinové. Host do domu, 1956, s. 107–109; Neruda nebo Barák? Literární noviny 6, 1957, č. 4, s. 6; Z doby Májů. Olomouc 1958; Almanach Máj a jeho redaktor. Slezský sborník 56, 1958, s. 355–359; Křižovatky Nerudovy poezie. Praha 1965; Problém Barákova autorství. Česká literatura 20, 1972, s. 179–206. S Králíkovými závěry polemizovali Vodička, F.: Ještě jednou Neruda nebo Barák? Literární noviny 7, 1958, č. 4, s. 6; Vašák, P.: Metody ustanovlenija spornogo avtorstva (problémy Barák – Neruda). Prague Studies in Mathematical Linguistics 3, Praha 1972, s. 143–162; Vztah mezi délkou a funkcí věty v Nerudových Arabeskách. Česká literatura 19, 1971, s. 272–299; Barákovo autorství jako problém. Česká literatura 22, 1974, s. 145–155; Macek, E.: Biografická realita Josefa Baráka a jeho básnické texty. Česká literatura 22, 1974, s. 156–170; Králík kontra Barák. sb. Literární archiv VIII – IX. Praha 1978, s. 495–582.
[144] Scherrerová, M.: Neruda a Barák. Slovesná věda 2, 1949, s. 112–115.
[145] Vašák, P.: Metody ustanovlenija spornogo avtorstva (Problema Barak – Neruda). PSML 3, 1972, 143–162.
usuzovat na autorskou totožnost Baráka a Nerudy. V roce 1972 se pokoušel určit autorství povídky Kříž pod Petřínem znovu P. Vašák [145], a to již pomocí kvantitativních metod. Délka věty (vymezená formálně jako úsek od tečky k tečce) jako charakteristika autora se v případě Jana Nerudy stala opět neprůkazná, neboť se ukázalo, že i přes její velké rozpětí od 11,09 do 17,00 slov nezahrnuje případ Kříže pod Petřínem s průměrnou délkou věty 10,46 slov. Vzal tedy za jednotku zkoumání soubory vět rozlišené podle úlohy věty v textové stavbě díla a podle uplatnění primárního a sekundárního vypravěče. Ukázalo se, že hodnoty průměrné délky věty charakteristické pro povídku Kříž pod Petřínem jsou buď na okraji hodnot typických pro Nerudovy povídky, či leží mimo ně. Rovněž aplikace Yulovy teze, že pro autorský sloh je konstantní i rozptyl délky věty okolo stanoveného průměru, ukázala, že to platí pouze pro uvozovací věty Nerudových povídek (a i v tom případě ležely hodnoty Kříže pod Petřínem mimo hodnoty typické pro Nerudu). I další kvantitativní zkoumání věty (pozice posledního podstatného jména ve větě, délka slov) neprokázala autorství Jana Nerudy, dokonce u délky slov dospěl Vašák k závěru, že získané hodnoty jsou příznačné pro jiné Barákovy texty, proto mohl říci, že autorem povídky je opravdu podepsaný J. Barák.
[143] Králík, O.: Neruda a Barák. sb. VŠP Olomouc, Jazyk a literatura 3, 1956, s. 71–93; Svědectví Anny Holinové. Host do domu, 1956, s. 107–109; Neruda nebo Barák? Literární noviny 6, 1957, č. 4, s. 6; Z doby Májů. Olomouc 1958; Almanach Máj a jeho redaktor. Slezský sborník 56, 1958, s. 355–359; Křižovatky Nerudovy poezie. Praha 1965; Problém Barákova autorství. Česká literatura 20, 1972, s. 179–206. S Králíkovými závěry polemizovali Vodička, F.: Ještě jednou Neruda nebo Barák? Literární noviny 7, 1958, č. 4, s. 6; Vašák, P.: Metody ustanovlenija spornogo avtorstva (problémy Barák – Neruda). Prague Studies in Mathematical Linguistics 3, Praha 1972, s. 143–162; Vztah mezi délkou a funkcí věty v Nerudových Arabeskách. Česká literatura 19, 1971, s. 272–299; Barákovo autorství jako problém. Česká literatura 22, 1974, s. 145–155; Macek, E.: Biografická realita Josefa Baráka a jeho básnické texty. Česká literatura 22, 1974, s. 156–170; Králík kontra Barák. sb. Literární archiv VIII – IX. Praha 1978, s. 495–582.
[144] Scherrerová, M.: Neruda a Barák. Slovesná věda 2, 1949, s. 112–115.
[145] Vašák, P.: Metody ustanovlenija spornogo avtorstva (Problema Barak – Neruda). PSML 3, 1972, 143–162.
HISTORIE MATEMATICKÉ LINGVISTIKY
PF MU Brno
Friday, January 07, 2011
PÍSNIČKA O KUCHÁNÍ MOZKŮ
Po dlouhá léta byl jsem řezbářem,
moje choť modistkou v ulici Všech Svatých,
k Martovu poli jsem byl přifařen
a vydělali jsme hezkých pár zlatých.
Když se v neděli vyčasilo, vivat!
natáhli jsme si nové hadry,
na kuchání mozků jsme se šli dívat,
na opařenku, honosit se kvádry.
Koukej, koukej, mašina se točí
koukej, koukej, jak mozek vyskočí,
koukej, koukej, soukromníkům z vočí:
SBOR
Hurrá, zatrubte prdelí v tubu,
ať žije náš dobrý otec Ubu!
Naši dva fakani, plní marmelády,
s panáky z hadrů na kozlíku venku,
třímali tuto chloubu promenády
a nesem se vesele na Opařenku.
Cpeme se hromadně do první řady,
k zábradlí se musíme dostat nejprve.
Stoupnu si na tohle kamení tady,
abych si nezmazal křápy od krve.
Koukej, koukej, mašina se točí,
koukej, koukej, jak mozek vyskočí,
koukej, koukej, soukromníkům z vočí:
SBOR
Hurrá, zatrubte prdelí v tubu,
ať žije náš dobrý otec Ubu!
To už jsme mozkem bílí až po čepici,
fakani se živí, máme trošku strach,
vidouce půlmistra třímati sudlici
a rány a broky a broky a prach.
Najednou vidím v koutě u mašiny
kušnu rošťáka, která je mi známá,
člověče, jářku, to nebude jiný,
ty jsi mě okrad, upadniž ti tlama.
Koukej, koukej, mašina se točí,
koukej, koukej, jak mozek vyskočí,
koukej, koukej, soukromníkům z vočí:
SBOR
Hurrá, zatrubte prdelí v tubu,
ať žije náš dobrý otec Ubu!
Najednou mne choť za rukáv vleče,
bambulo, teď se vytáhni:
f1ákni ho po držce, teď ti neuteče,
půlmistr se zrovna někam naklání.
Skvělá to úvaha, které není rovno,
alespoň tak mé odvaze zdálo se,
plácnu na soukromníka gigantické hovno,
ono se půlmistrovi rozmázlo po nose.
Koukej, koukej, mašina se točí,
koukej, koukej, jak mozek vyskočí,
koukej, koukej, soukromníkům z vočí:
SBOR
Hurrá, zatrubte prdelí v tubu,
ať žije náš dobrý otec Ubu!
To už ale přes plot velmi prudce letím,
rozzuřený dav mnou cloumá v oka mžení,
po hlavě se nesu mezi strašným smetím
do té černé díry, co z ní návrat není.
Takhle to dopadá, když se jde v neděli
na Opařenku, na mozkové polcení,
vyjdete si ven, abyste věděli,
živí, a zpátky jdete usmrcení.
Koukej, koukej, mašina se točí,
koukej, koukej, jak mozek vyskočí,
koukej, koukej, soukromníkům z vočí:
SBOR
Hurrá, zatrubte prdelí v tubu,
ať žije náš dobrý otec Ubu!
moje choť modistkou v ulici Všech Svatých,
k Martovu poli jsem byl přifařen
a vydělali jsme hezkých pár zlatých.
Když se v neděli vyčasilo, vivat!
natáhli jsme si nové hadry,
na kuchání mozků jsme se šli dívat,
na opařenku, honosit se kvádry.
Koukej, koukej, mašina se točí
koukej, koukej, jak mozek vyskočí,
koukej, koukej, soukromníkům z vočí:
SBOR
Hurrá, zatrubte prdelí v tubu,
ať žije náš dobrý otec Ubu!
Naši dva fakani, plní marmelády,
s panáky z hadrů na kozlíku venku,
třímali tuto chloubu promenády
a nesem se vesele na Opařenku.
Cpeme se hromadně do první řady,
k zábradlí se musíme dostat nejprve.
Stoupnu si na tohle kamení tady,
abych si nezmazal křápy od krve.
Koukej, koukej, mašina se točí,
koukej, koukej, jak mozek vyskočí,
koukej, koukej, soukromníkům z vočí:
SBOR
Hurrá, zatrubte prdelí v tubu,
ať žije náš dobrý otec Ubu!
To už jsme mozkem bílí až po čepici,
fakani se živí, máme trošku strach,
vidouce půlmistra třímati sudlici
a rány a broky a broky a prach.
Najednou vidím v koutě u mašiny
kušnu rošťáka, která je mi známá,
člověče, jářku, to nebude jiný,
ty jsi mě okrad, upadniž ti tlama.
Koukej, koukej, mašina se točí,
koukej, koukej, jak mozek vyskočí,
koukej, koukej, soukromníkům z vočí:
SBOR
Hurrá, zatrubte prdelí v tubu,
ať žije náš dobrý otec Ubu!
Najednou mne choť za rukáv vleče,
bambulo, teď se vytáhni:
f1ákni ho po držce, teď ti neuteče,
půlmistr se zrovna někam naklání.
Skvělá to úvaha, které není rovno,
alespoň tak mé odvaze zdálo se,
plácnu na soukromníka gigantické hovno,
ono se půlmistrovi rozmázlo po nose.
Koukej, koukej, mašina se točí,
koukej, koukej, jak mozek vyskočí,
koukej, koukej, soukromníkům z vočí:
SBOR
Hurrá, zatrubte prdelí v tubu,
ať žije náš dobrý otec Ubu!
To už ale přes plot velmi prudce letím,
rozzuřený dav mnou cloumá v oka mžení,
po hlavě se nesu mezi strašným smetím
do té černé díry, co z ní návrat není.
Takhle to dopadá, když se jde v neděli
na Opařenku, na mozkové polcení,
vyjdete si ven, abyste věděli,
živí, a zpátky jdete usmrcení.
Koukej, koukej, mašina se točí,
koukej, koukej, jak mozek vyskočí,
koukej, koukej, soukromníkům z vočí:
SBOR
Hurrá, zatrubte prdelí v tubu,
ať žije náš dobrý otec Ubu!
Wednesday, November 17, 2010
Subscribe to:
Posts (Atom)