O starci s hor, kterak si udělal ráj a najímal vrahy.
Milice jest země, kde se zdržoval za starodávna vládce hor. Nyní vám budeme vypravovati příběh, jak jej Marko uslyšel od mnoha lidí. Vládce je nazván v jejich jazyku Aloodin. Dal zříditi mezi dvěma horama nejkrásnější zahradu a největší na světě; tam bylo všeliké ovoce a nejkrásnější paláce na světě; všechny vykládané zlatem s podobami zvířat i ptáků; byly tam roury: jednou přicházela voda, druhou med, třetí víno. Byli tam jinoši nejkrásnější na světě i kteří uměli nejlépe zpívati i hráti i tančiti; i namluvil vládce obyvatelům, že to jest ráj. A proto to učinil, poněvadž Mahomed řekl, že kdokoli by šel do ráje, nalezl by řeky tekoucí mlékem i medem i vínem; proto jej učinil podobným tomu, jak pravil Mahomed. A Saraceni oné krajiny věřili opravdu, že to jest ráj; a do této zahrady vstupoval jenom ten, koho on chtěl učiniti vrahem. U vchodu do zahrady měl tvrz tak pevnou, že se nebál žádného člověka na světě. Vládce choval při svém dvoře všechny mladíky od dvanácti let, o kterých se mu zdálo, že se stanou statečnými muži. Když je chtěl vládce uvésti do zahrady, po čtyřech, po desíti, po dvacíti, dal jim píti opium a oni spali dobré tři dni, i dal je donésti do zahrady. Když se mladíci probudili, nalézali se tam uvnitř, a vidouce všechny ty věci, opravdu věřili, že jsou v ráji; od té doby měli, čehokoli se jim zachtělo, takže by byli dobrovolně z oné zahrady nikdy neodešli. Vládce má krásný a bohatý dvůr a působí, že věří obyvatelé všech hor, že jest tomu tak, jak jsem vám řekl; a když chce poslati některého z těchto mladíků na některé místo, káže jim dáti nápoj, aby usnuli, a dá je přenésti ven ze zahrady do svého paláce. Když se probudí uvidí. kde jsou, velice se podiví a jsou velmi zarmouceni, že jsou pryč z ráje. Odeberou se ihned k vládci, věříce, že jest veliký prorok a padnou před ním na kolena. On se jich táže: „Odkud přicházíte?“ Odpovědí: ,,Z ráje,“ a vypravují mu, co uvnitř viděli, i mají velikou chuť vrátiti se tam; a když vládce chce některou osobu dáti zabíti, dá vynésti toho, kdo jest nejstatnější, a káže mu zabiti koho chce; a oni to dělají rádi, aby se vrátili do ráje. Uniknou-li, vrací se ku svému pánu; je-li některý přistižen, rád umírá, věře, že se vrátí do ráje. A když chce vládce dáti zabiti některého člověka, vezme ho a praví: "Jdi, učiň to; to ti káži, poněvadž ti chci připraviti návrat do ráje; vrahové jdou a vykonají to velmi rádi. Takovýmto způsobem neunikne nikdo před vládcem hor, koho on chce usmrtiti; a pravím vám, že mnozí králové mu platí daň ze strachu před tím. To jest pravda. že r. 1277 Alau, pán východních Tatarů, klerý znal všecky tyto úklady, umínil si ho sám zahubiti; i poslal některé ze svých pánů do té zahrady; leželi tři léta kolem hradu nežli ho dobyli; a nikdy by ho nebyli vzali leda hladem. Tedy hladem byl dobyt a zahynul vládce i veškeren jeho lid; a od té doby tam nebylo již žádného vládce; s ním zaniklo veškeré panství.
Nyní to nechme a jděme dále.
Milice jest země, kde se zdržoval za starodávna vládce hor. Nyní vám budeme vypravovati příběh, jak jej Marko uslyšel od mnoha lidí. Vládce je nazván v jejich jazyku Aloodin. Dal zříditi mezi dvěma horama nejkrásnější zahradu a největší na světě; tam bylo všeliké ovoce a nejkrásnější paláce na světě; všechny vykládané zlatem s podobami zvířat i ptáků; byly tam roury: jednou přicházela voda, druhou med, třetí víno. Byli tam jinoši nejkrásnější na světě i kteří uměli nejlépe zpívati i hráti i tančiti; i namluvil vládce obyvatelům, že to jest ráj. A proto to učinil, poněvadž Mahomed řekl, že kdokoli by šel do ráje, nalezl by řeky tekoucí mlékem i medem i vínem; proto jej učinil podobným tomu, jak pravil Mahomed. A Saraceni oné krajiny věřili opravdu, že to jest ráj; a do této zahrady vstupoval jenom ten, koho on chtěl učiniti vrahem. U vchodu do zahrady měl tvrz tak pevnou, že se nebál žádného člověka na světě. Vládce choval při svém dvoře všechny mladíky od dvanácti let, o kterých se mu zdálo, že se stanou statečnými muži. Když je chtěl vládce uvésti do zahrady, po čtyřech, po desíti, po dvacíti, dal jim píti opium a oni spali dobré tři dni, i dal je donésti do zahrady. Když se mladíci probudili, nalézali se tam uvnitř, a vidouce všechny ty věci, opravdu věřili, že jsou v ráji; od té doby měli, čehokoli se jim zachtělo, takže by byli dobrovolně z oné zahrady nikdy neodešli. Vládce má krásný a bohatý dvůr a působí, že věří obyvatelé všech hor, že jest tomu tak, jak jsem vám řekl; a když chce poslati některého z těchto mladíků na některé místo, káže jim dáti nápoj, aby usnuli, a dá je přenésti ven ze zahrady do svého paláce. Když se probudí uvidí. kde jsou, velice se podiví a jsou velmi zarmouceni, že jsou pryč z ráje. Odeberou se ihned k vládci, věříce, že jest veliký prorok a padnou před ním na kolena. On se jich táže: „Odkud přicházíte?“ Odpovědí: ,,Z ráje,“ a vypravují mu, co uvnitř viděli, i mají velikou chuť vrátiti se tam; a když vládce chce některou osobu dáti zabíti, dá vynésti toho, kdo jest nejstatnější, a káže mu zabiti koho chce; a oni to dělají rádi, aby se vrátili do ráje. Uniknou-li, vrací se ku svému pánu; je-li některý přistižen, rád umírá, věře, že se vrátí do ráje. A když chce vládce dáti zabiti některého člověka, vezme ho a praví: "Jdi, učiň to; to ti káži, poněvadž ti chci připraviti návrat do ráje; vrahové jdou a vykonají to velmi rádi. Takovýmto způsobem neunikne nikdo před vládcem hor, koho on chce usmrtiti; a pravím vám, že mnozí králové mu platí daň ze strachu před tím. To jest pravda. že r. 1277 Alau, pán východních Tatarů, klerý znal všecky tyto úklady, umínil si ho sám zahubiti; i poslal některé ze svých pánů do té zahrady; leželi tři léta kolem hradu nežli ho dobyli; a nikdy by ho nebyli vzali leda hladem. Tedy hladem byl dobyt a zahynul vládce i veškeren jeho lid; a od té doby tam nebylo již žádného vládce; s ním zaniklo veškeré panství.
Nyní to nechme a jděme dále.
No comments:
Post a Comment