Le petit madrigal de la Princesse de Babylone

L’arc de Nembrod est celui de la guerre;
L’arc de l’amour est celui du bonheur;
Vous le portez. Par vous ce dieu vainqueur
Est devenu le maître de la terre.
Trois rois puissants, trois rivaux aujourd’hui,
Osent prétendre à l’honneur de vous plaire:
Je ne sais pas qui votre coeur préfère,
Mais l’univers sera jaloux de lui.

jt´m

Sir Walter Raleigh

What else is hell, but losse of blisfull heauen?
What darknes else, but lacke of lightsome day?
What else is death, but things of life bereauen?
What winter else, but pleasant springs decay?

Vnrest what else, but fancies hot desire,
Fed with delay, and followed with dispaire?
What else mishap, but longing to aspire,
To striue against, earth, water, fire and aire?

Heauen were my state, and happie Sunneshine day,
And life most blest, to ioy one howres desire,
Hap, blisse, and rest, and sweete springtime of May,
Were to behold my faire consuming fire.

But loe, I feele, by absence from your sight,
Mishap, vnrest, death, winter, hell, darke night.
...

Ubohost ctižádosti

Svatý Augustin: Vyznání (přeložil Mikuláš Levý)
Kniha šestá
Hlava VI.

Prahnul jsem po hodnostech, zisku a manželství a Ty jsi se mně smál. V těch žádostech jsem trpěl přehořká muka; Ty jsi mně byl tím milostivějším, čím méně jsi dopustil, aby mně bylo sladkým něco, co jsi nebyl Ty. Viz mé srdce, Pane, jenž jsi mi vnukl, abych připomenul a vyznal tuto věc. Nyní lne k Tobě duše má, již jsi vysvobodil z chytlavého lepu smrti. Ach, jak byla bídná! A Ty jsi rozjitřil ránu, aby bolestí přemožena, opustivši všechno, se obrátila k Tobě, jenž jsi nade všechno a bez něhož by ničeho nebylo; aby se obrátila k Tobě a byla uzdravena. Och, jak jsem byl tehdy nešťasten! Ty jsi způsobil, abych cítil své neštěstí v ten den, kdy jsem se připravoval přednésti chvalořeč císaři plnou lží, již si pochvalovali ti, kteří věděli, že lhu. Mé srdce svíralo se těmi starostmi a planulo horečkou záhubných myšlenek, když kráčeje ulicí milánskou, zpozoroval jsem chudého, podnapilého žebráka, jenž žertoval a se veselil. Povzdechnuv řekl jsem přátelům, kteří mne doprovázeli: „Jaká muka nám připravují naše pošetilosti!“ Vždyť vším svým úsilím - jež jsem tehdy vynakládal, vleka s sebou pod ostny žádostí celé břímě svého neštěstí, jehož tíha se stále zvětšovala - nechtěli jsme dosíci ničeho jiného než klidné radosti, v čemž nás onen žebrák již předešel a kam snad my nikdy nedospějeme.

Tedy čeho onen žebrák dosáhl několika vyžebranými haléři, totiž radosti z pozemské blaženosti, toho jsem já dychtil dosíci po tak obtížných a neschůdných cestách? On zajisté neměl pravé radosti, já však svou ctižádostí jsem hledal mnohem nepravější. A přece on byl pln radostí, já pln neklidu; on beze vší starosti, já pln obav. A kdyby se mne byl někdo otázal, chci-li býti vesel, nebo se strachovati, byl bych odpověděl: „Chci býti vesel!“A kdyby se mne opětně někdo otázal, chci-li býti jako on, nebo zůstati,jak jsem byl, byl bych odpověděl: „Chci býti jaký jsem, třeba starostmi a strachem zmořen.“ Byl bych odpověděl ne dle pravdy, nýbrž převráceně. Neboť neměl jsem si dáti přednost před ním, protože jsem byl učenějším, poněvadž jsem v učenosti nenalézal žádné posily; ale učeností jsem usiloval se zalíbiti lidem, ne pro jejich poučení, nýbrž pro dosažení jejich obliby. Pro to jsi holí své kázně rozdrtil mé kosti. (ŽALM 41, 11).

Odstupte tedy, kdo říkají duši mé: „Jest rozdíl mezi radostí a radostí! Onen žebrák se radoval z opilosti, ty však se chceš radovati ze slávy“. Jaká to, Pane, sláva, která není v Tobě? Neboť jako ona radost nebyla pravou, tak ani tato sláva nebyla pravou, poněvadž ještě více převracela mou mysl. Onen ještě té noci se vyspal ze své opilosti; já však se svou jsem lehal a vstával, abych s ní opět lehl a vstal a po kolik dní! Vím, že mezi radostí a radostí je rozdíl a radost ze svaté naděje se nevýslovně liší od radosti toho ubožáka. A také proto byl mezi námi rozdíl. Onen žebrák byl totiž šťastnější nejen proto, že byl pln radosti, když mé nitro hlodala starost, nýbrž i proto, že on děkuje dobrodincům si zaopatřil víno, kdežto já lží jsem hledal svou nadutost. Vtom smyslu jsem tehdy mnoho mluvil svým přátelům; často jsem uvažoval o svém stavu a shledával jsem jej velmi špatným, a nelibost, kterou jsem cítil, zdvojovala mé neštěstí. A usmálo-li se na mne štěstí, mrzelo mne vztáhnouti po něm ruku, neboť prchlo dříve, než jsem je mohl zachytiti.

teamo

James Joyce Noře Barnacle

Moje sladká zlobivá šoustalko, tady je další z nabídek pěkných podvlíkaček, punčoch a podvazků. Kup si podvlíkačky pro štětky, lásko, a určitě je na nohavicích postříkej nějakou voňavkou a taky je vzadu trošku poskvrň.

Vypadá to, že jsi nedočkavá, jak jsem přijal tvůj dopis, o kterém tvrdíš, že je sprostější než můj. V čem je lásko sprostější než můj? Ano, je sprostější na jednom místě nebo na dvou. Je to tam, kde píšeš, co mi uděláš jazykem (nemyslím to, že mě vykouříš) a to krásné slovo jsi napsala kapitálkama a podtrhla jsi ho, ty moje malá ničemnice. Je vzrušující slyšet to slovo (a jedno až dvě další, která jsi nenapsala) z dívčích úst. Ale chtěl bych, abys mluvila o sobě a ne o mně. Napiš mi dlouhatánský dopis, plný takových a dalších věcí, o sobě, miláčku. Teď už víš, co mi postaví knot. Piš mi i ty nejmenší věci o sobě, jen aby byly obscénní, tajný a oplzlý. Nepiš nic navíc. Ať je každá věta plná špinavých nemravných slov a zvuků. Jsou všechny tak příjemný, když je slyším, ale i když jsou napsaný na papíře, a ty nejsprostší jsou nejkrásnější.

Ty dvě části těla, který dělají prasečiny, jsou pro mě ty nejpříjemnější. Dávám přednost tvojí prdeli, miláčku, před cicinama, protože to, co s ní děláš, je čuňárna. Miluju i tvojí kundu, ani ne tak proto, že ti ho tam láduju, ale protože dělá zase jinou čuňárnu. Dokážu celej den ležet a honit si ho, když se dívám na to božský slovo, který jsi napsala a na to, co jsi napsala, že budeš dělat jazykem. Přál bych si, aby mi bylo dopřáno slyšet tvoje rty brebentit ty nebesky vzrušující oplzlosti, vidět tvoje ústa vydávat špinavý zvuky, cítit tvoje tělo, jak se pode mnou svíjí, slyšet a cítit ty tučný dívčí pšouky vypouštěný z tvýho krásnýho nahýho zadku, a šoustat šoustat a šoustat kundu mojí malý rozpálený šoustalky až do skonání.

Jsem teď štastnej, protože mi moje kurvička řekla, že chce, abych jí to udělal do prdele a do pusy a chce mě rozepnout a vyndat mi kyj a vysát mi ho jako dudlíka. Ještě víc a ještě špinavějších věcí než tyhle se mnou chce dělat moje nahá prcanda, moje zlobivá svíjející se samohoňka, moje sladká špinavá pšoukalka.

Dobrou noc, kundičko moje. Jdu si lehnout a leštit si ho, dokud nevystříknu. Piš víc a oplzleji, miláčku. Až budeš psát, dráždi si krytolízek, abys říkala horší a horší věci. Piš ty sprosťárny velkejma písmenama a podtrhávej je a líbej je a přitlač si je na chvíli ke svý horký kundě, miláčku, a taky si na chvíli vyhrň šaty a přilož ty slova ke svýmu krásnýmu upšoukanýmu zadečku. Jestli chceš, můžeš dělat i další věci, a pak mi ten dopis pošli, moje drahá šoustalko se zahnědlou prdelí.

Dublin, 9. prosince 1909

Anatomie pošetislosti

Autor: Stanislav Komárek, biolog a filozof

Slovo „pošetilost“ jakožto opačný protipól k „moudrosti“ zní v dnešní češtině antikvovaně jako by představovalo něco dávno minulého, jako třeba „řemdich“ či „krumplování“. I slovo „moudrost“ zní starobyle a v běžném jazyce se ho už téměř ani nepoužívá, možná proto, že jemu odpovídající jev vyšel po vzoru pozdněstředověké výzbroje či ošacení z módy. Co to vlastně moudrost je, či snad bývala, není tak úplně snadné v krátkosti definovat.

Nejspíš se jedná o schopnost rozeznat podstatné jako podstatné, i přes spleť rozmanitých stromů přece jen uvidět les. Pošetilé počínání je naopak to, které podstatné od nepodstatného nerozliší či si stanoví priority právě opačné - záchranář, který bedlivě fačuje mírně odřené koleno, zatímco vedle stříká z krční tepny krev až na strop, by byl podobného konání trochu drastickým, ale výstižným příkladem.

Sledujeme-li počiny dnešní Evropské unie, která na jedné straně minuciózně reguluje a podchycuje to i ono a na druhé obchází základní témata životaschopného státu či soustátí, jako je jednotná zahraniční politika či společná armáda, zmocňuje se nás hluboký smutek z promarněné šance. Je poměrně zhoubné napřít energii, kterou nemáme odvahu investovat do věcí hlavních, s tím větším entuziasmem do řešení těch podružných. Číňan by řekl cosi v tom smyslu, že „když si netroufli na tygra, pochytali aspoň všechny plže“.

Je pravda, že způsob vzniku EU je historicky zcela ojedinělý, neboť se tak nedělo násilně a nově připojené krajiny nebylo nutno dobývat. Naopak, samy se tlačí. To nemá v dějinách vůbec obdoby, alespoň ve Starém světě ne. Nejbližší podobný fenomén, Bismarckovo sjednocení Německa, probíhal mnohem drsněji. To, co vlastně činí stát funkčním, je jednotný hospodářský prostor bez celních bariér, jednotná měna a dvě už výše zmíněné a dosud chybějící funkce.

Můžeme kvitovat s povděkem, že se Evropa poučila z hrůz poslední světové války a stala se kontinentem mírumilovným, soustředěným na prosperitu místo na výboj či ideologickou misii. Je ovšem na pováženou, pokud třeba kosovskou krizi musely před několika lety řešit v úloze světového četníka v zásadě USA. I Evropský parlament, nemá-li být jen svérázným aklamačním shromážděním někdy bizarních figurek, které produkuje v nejlepším případě podobně jako generátor náhodných čísel nepředvídatelné rozruchy a poruchy, by se musel stát čímsi funkčnějším. Osobami alespoň trochu s praktickou politikou obeznámenými a alespoň trochu akceschopnými by byli řekněme starostové měst nad 200 tisíc.

Je jistě pravda, že je snadno mluvit někomu, kdo v příslušných strukturách nefunguje a jejich technické problémy nezná, ale s trochou odstupu vyniknou fenomény, které uvnitř mechanismu samého nevidíme -tam se může prosazení nového typu formuláře stát počinem hodným héroa. Alarmující je i neobyčejná míra administrativního přelévání peněz mezi regiony, byť z ní naše země momentálně profituje. Jako celek ale jistě bude tlumit lokální přičinlivost či ji zaměňovat za administrativní dovednost v přístupu k penězovodům.

Už od dob římského impéria je jasné, že při řízení rozlehlých a etnicky a nábožensky heterogenních celků je radou rozumu intervenovat do lokálních záležitostí jen ve věcech zcela zásadních a vše ostatní ponechat v rukou místních autorit a tradic. Celoevropsky jsme v podstatě téměř na opačné cestě, ochotni zaměnit třeba celokontinentální restrukturaci dopravy a spojů za jednotný design návsí. Už teď připomíná starý kontinent oproti Asii spíše skanzen a při zachování současných trendů se jím do patnácti let jistě stane, jako malebný, leč nevýznamný a vyčerpaný poloostrov kdesi na okraji obrovské euroasijské masy. Současný stav připomíná spíše skomírající pozdní RakouskoUhersko s jeho relativní bezúhonností, bezmocí a kafkovským dusnem. Přechod k plné státnosti by si kromě odvahy a vůle k ní vyžádal i jednotný úřední jazyk pro komunikaci mezi regiony a naskýtá se samozřejmě i otázka, zda by volba angličtiny byla v této souvislosti tak automatickou samozřejmostí, jak by se mohlo jevit.

Stát v plném slova smyslu si také z hlediska lidské psychologie žádá jednu výraznou osobu, k níž se po vzoru někdejšího náčelníka tlupy soustřeďují pohledy - rychle se měnící nevýrazný normoúředník není pro lidské duše zcela vhodným úběžníkem. Vzhledem k tomu, že Evropa nemá tradici mocných prezidentů amerického typu a naopak se nad ní vznášejí přízraky rozmanitých fýrerů, je otázka, zda by nějaký velmi konstituční euromonarcha neřešil celý problém elegantněji. Ti, kdo volají po „křesťanském základu evropské kultury“, by hned měli velmi zřetelného „vládce z Boží milosti“.

Druhou polovinou pravdy je, že hranice jednotné Evropy by bylo třeba urychleně posunout řekněme k Uralu a Araratu a vůči evropsky státotvorně jednajícím muslimům se přestat chovat a priori podezíravě - procedury okolo přijetí Turecka budí vskutku lítost. Pokud ve změti dubů, lip, pinií a břízek nepostřehneme, co je vlastně podstatou lesa, staneme se nesvéprávnou rezervací plným právem.

***

Už teď připomíná starý kontinent oproti Asii spíše skanzen a při zachování současných trendů se jím do patnácti let jistě stane, jako malebný, leč nevýznamný a vyčerpaný poloostrov kdesi na okraji euroasijské masy.

Překlad Hany Ulmanové (1996)

Strom upustil list, a ten pronese:
„Já k zemi chci. Vítr mě donese.“

Však západní vítr ho otočil,
a pravil: „Teď na východ! Ze všech sil!“

Vtom zvedl se vítr východní,
a řekl: „Se mnou se dohodni.“

A mocí velkou počali zápasit.
On řekl: „Pro úsudek už ztrácím cit.“

Větry zemdlely; list, plný pýchy,
prohlásil: „Teď budu padat, tichý.“

„Dvakrát měř?“ To není poselství hlavní,
vyber si svoje, a s tím si i padni.

Ať se už rozhodneš tak či tak,
všechno vždy dopadne naopak.
...

Decide (Devil's Dictionary by Ambrose Bierce)

DECIDE, v.i.

To succumb to the preponderance of one set of influences over another set.

    A leaf was riven from a tree,
  "I mean to fall to earth," said he.

  The west wind, rising, made him veer.
  "Eastward," said he, "I now shall steer."

  The east wind rose with greater force.
  Said he:  "'Twere wise to change my course."

  With equal power they contend.
  He said:  "My judgment I suspend."

  Down died the winds; the leaf, elate,
  Cried:  "I've decided to fall straight."

  "First thoughts are best?"  That's not the moral;
  Just choose your own and we'll not quarrel.

  Howe'er your choice may chance to fall,
  You'll have no hand in it at all.

G.J.

JAK ULOVIT ŠTIKU DLOUHOU JAKO STEHNO ANTICKÉ BOHYNĚ

Josef Kainar

Nejdřív se musíte narodit
A řvát až do ruda
Vyřvat se jednou provždy
Seřvěte je všechny Drahé příbuzné
I pana primáře
I nahodile přítomné zástupce vlasti
Později už nebude k tomu příležitost
Řvát budou oni na vás
Také hleďte zdatně ublinkávat
Nechť podělávky jak ty růžičky
Zdobí vám cestu životem
Který vám poskytli Oni
Vy zdravé dítě Koblížku syrový
Vy příští lovče od zátok tajemných jako
Podpaždí obšírných učitelek

Trestům se vyhýbejte Ale zuby si čistěte pořádně:
Při lovu štiky dlouhé jak stehno antické bohyně
Budete jich mít možná zapotřebí
Lízejte pilně měď
Tlapkejte bosýma nohama bláto
Až z něj vyšlápnete větu
Skapun kršá pfué
Větu základních poznatků při lovu sladkovodních ryb

A při všem počínání
Mějte na hlavě klobouk
Dobrý je klobouk v krámě koupený
Lepší ukradený Ale nejlepší vůbec
Je klobouk po utopeném
Střecha co možná široká

A dýchejte a neustávejte v tom ani na chvilku
Každý dech je dobrý
Ta hustilka boží ráda vynechává
Též polykejte špendlíky - Ovšem podotýkám
Vždy tupou hlavičkou napřed
Neb tato filozofie
Přivede vás k soustředěnému vnímání
A zároveň
Pomůže vám přes pubertu Hochu
Plnou potních vyrážek a myšlenek na Vesmír
Takže se s úspěchem můžete oženit
Za zvuků varhan a opilých příbuzných
S malou a poměrně skladnou dívenkou
Velikosti pět nového číslování
(Větší není moc vhodná pro naše poměry
A poměrně těžko
Jde ke dnu)

Nemilujte nikdy na těžko
Láska je muškaření:
Taková Pleasant Tail (z hedvábí nespředeného)
Tři čtyři jepky a (snad) July Dun -
A jste král svého povodí
A vaše láska dobře utažená nejlíp uzlem jam
Nahozená spirálně a nasucho vám vydrží
Dvě až tři sezóny
(Krabičku nutno občas vytřít lihem)
To až budete mít dokonale spočítány
Své nohy i dluhy i hvězdy nad výčepem
Volební právo vás zahrne melancholickými
Lístečky
Z podzimních stromů Demokracie
Budete mužný jako venkovský kohout
Který za vodou přivolává
Polední bouři v červenci Červenou zelenou
A blesky kokrhající:
Právě v tomto čase

Když dáte duši na třpytku

Ucítíte náraz Někdy nepatrný
Jindy jako pád měděné bysty do močálu
Pak dvakrát ale dvakrát zaseknout
Abyste opatrně Ale určitě
Vyvedl k břehu štiku
Dlouhou jak stehno antické bohyně

Ovšem nejdřív se musíte narodit

...

Paleta

proužek

Oko

Monetovo Okno

Proužky

Jaroslav Seifert

Hasištejnské hradní hrátky

Falkon

Bertramka

sv. Prokop

Tour de Ohře

Pořadí po prvním kole: Branda, Straka, Kulhánek, Štěrba jr.

Z posledního místa spurtuje ing. Hybner ze stáje Jack Daniels

Přestávka po horské prémii.

První nakonec dojel do cíle pan starosta,...

...ing. Hybner obsadil 3. místo.